Prosinec 2007

Elfové a jejich oblečení

27. prosince 2007 v 10:16 | La Rosse |  Elfové
Co nosí elfové za oblečení? Záleží na tom, co je to za elfy, Elfové kteří žijí v lesích, nosí jednoduché oblečení v barvách lesa, zato šedí elfové nosí šedé šaty. Jejich oblečení je krásné, jemné a lehké, některé je krásně vyšívané, některé je jednoduché. Elfky většinou nosí dlouhé šaty a elfové podle společenského postavení, od obyčejných plášťů po vznešené hávy. Jejich oblečení není ušito z látek jaké známe my lidé, jejich látky jsou mnohem krásnější a kvalitnější než jsou ty naše. Pro běžné každodení nošení se hodí jednoduché šaty v zelených a hnědých barvách, ale vznešení elfové nosí šaty v bílích, modrých, šedých a v mnoha dalších barvách, většinou podle toho co která barva symbolizuje.
Takhle známe elfy z příběhů které vymyslel člověk, ale jsou elfové opravdu takoví? V irských pověstech o čarodějném lidu Tuatha Dé Danann, nosili tmavě modré nebo černě, třpytivé hávy. A pověsti jsou vždy založeny na pravdě a v Irsku je nadpřirozeno hodně časté.

Veselé Vánoce :-) Všem !

24. prosince 2007 v 0:12 | Mona Lisa a La Rosse
CHCEME VÁM POPŘÁT KRÁSNÉ VÁNOCE , KTERÁ PRÁVĚ ZAČÍNAJÍ . AT´ SE VÁM SPLNÍ VAŠE TAJNÁ PŘÁNÍ , BUĎTE S LIDMI , KTERÉ MÁTE RÁDI. MOC VÁM VŠEM DĚKUJEME ZA VAŠI NÁVŠTĚVNOST A MŮŽU ŘÍCT , ŽE JSME OPRAVDU ŠTASNÉ. NA BLOGU JE REKORDNÍ NÁVŠTĚVNOST OKOLO 1ooo A VÍCE.
MOC DĚKUJEME
MONA LISA A LA ROSSE

Věštění o Vánocí

21. prosince 2007 v 20:51 | Mona Lisa |  Bílá a černá magie
Blíží se Vánoce a já jsem dělala práci do školy na téma Zvyky spojené s Vánocemi. Nejvíce mě zaujalo kolik je zvyků nebo pověr o věštění. Jestli se dívka vdá , kdo jak dlouho bude živ atd. Vybíra jsem spíše méně známé. :-)
Děvčata dávala drobky od večeře ptákům; odkud přilétl první, odtud mohla čekat ženicha. Pokud zabouchala na kurník a zakokrhal kohout, vdavky byly skoro jisté.
Budoucnost hledaly dívky také v peci - pokud v ní uviděly oheň, mělo brzy někde hořet. Pokud slyšela modlitbu, do roka zemřela a pokud slyšela hudbu, mohla se chystat k oltáři.
Jméno ženicha nebo nevěsty se odhadovalo podle slupky, odkrojené v jednom pásu z jablka a hozené přes hlavu. Jaké písmeno slupka připomínala, takovým začínalo jméno příštího partnera.
Kdo našel v rozlousknutém ořechu černé jádro, toho čekala smrt. Nebo se rozlouply tři ořechy, do jednoho se dala hlína, do druhého chleba a do třetího peníz. Pak se ořechy slepily a daly mezi ostatní. O půlnoci pak všichni ořechy brali a loupali. Kdo našel hlínu, čekala ho chudoba, chléb věstil spokojenost a peníz bohatství.
Když se v pokoji rozsvítilo, všichni se dívali na stín - čí stín neměl hlavu, ten se mohl strojit do rakve.
Nezadaná děvčata třásla plotem na zahradě a říkala: "Plote, plote, třasu ťa!" A chlapci, většinou schovaní opodál, zvolali: "A já su čert a beru ťa!"
Také se třáslo bezem: "Třasu třasu bez, kde můj milý jest, tam ať štěká pes!" To pak bylo špicování, odkud se ozve štěkot!
Podle zvlhnutí nebo vysušení soli ve dvanácti ořechových skořápkách nebo vrstvy slupek na cibuli se odhadovalo počasí na příští rok
Podle mého názoru jsou Vánoce jedno z nejkrásnějších období v roce , ale pomalu se stávají být čím dál více komerční a tak trochu americké. Nejhezčí jsou klasické Vánoce. Nejde jen o drahé dárky ale o to , jaké si Vánoce uděláte. Pohodové, klidné šťasné a bude s lidmi , které máte rádi.

VÁNOČNÍ PŘÁNÍ PRO KAŽDÉHO

11. prosince 2007 v 16:04 | Mona Lisa
Snad každý má svoje vánoční přání .... každý má někoho rád .... každý slaví Vánoce...
SEM MŮŽETE PSÁT VAŠE VÁNOČN PŘÁNÍ .....třeba se opravdu splní :-)

Život Lysáčka :-(

7. prosince 2007 v 20:25 | Mona Lisa |  Zvířata
Jmenuji se Lysáček, ale pro někoho WJ 040 56. Narodil jsem se jako vedlejší produkt mléčné výroby. Moc jsem si svou mámu neužil, hned mě od ní odtrhli. Byl jsem velmi smutný a zoufalý, ale prý je to nutné, aby lidé mohli pít mléko. Již od malička žiji v ohradě a takto se mnou žije mnoho mých přátel. Podlaha je z roštů - kdo není opatrný, zlomí si na nich nohu. Všude jsou výkaly a moč. Okolo nás chodí lidé, kteří se o nás mají starat. Pod starostí si představují to, že nás bijí, kopou a nadávají nám. Nemohu si však stěžovat, někdy nás i umyli. To byla nádhera! Všechny výkaly, co mne na kůži svrběly, ze mne smyla voda. Zažil jsem to jen několikrát, ale nikdy na to nezapomenu.
Žil jsem tedy dost smutně, ale žil jsem! Jednou přijely vozy k našemu teletníku a ti, co se o nás starali, nás začali kopat a hnát do těch vozů. Vzpírali jsme se, tušili jsme, co nás čeká. Nalevo tahali mého kamaráda nahoru na řetězu a zlomili mu přitom nohy. Nemohl se postavit a oni na něj křičeli, aby se pohnul, že se tu s takovým špinavcem nebudou zaobírat. Nakonec nás tam nahnali. Někdo leží, kdo může, stojí. Mnohým z nás tečou slzy. Většina má nohy do krve odřené od řetězů. Víme, co nás čeká, ale nehovoříme o tom.
Venku začíná léto. Slunce svítí a květiny voní opojnou vůní. Malé děti běhají polonahé po loukách a mávají řidičům našeho transportu. Jsme vystrašeni a jeden z nás již zemřel. Jsme na místě. Auta zastavila. Vyhánějí nás ven. Někteří se vzpírají a jsou vyvlečeni pomocí řetězů. Ti, co nemohou jít, se snaží vstát, ale bezmocně padají křičíc bolestí. Jsou vyhazováni na dvůr. Nakonec vytahují mrtvého. Ženou nás do stájí, v nichž je holá zem. Na těla se nám lepí výkaly a moč. Jsme hladoví a žíznivý - bučíme a nakonec pijeme vodu z odpadních kanálů, někteří z nás i moč. Je nás zde natlačeno velké množství. Kéž by alespoň větrali - je zde strašný zápach a málo kyslíku. Mé tělo je celé pokryto podlitinami a vyrážkami. Jsem unavený.
Jdeme na smrt. Vysíleni a zmučeni, sotva můžeme jít. Ošetřovatelé nás pohánějí bitím a nadávkami. Jsme v zástupu, vidím těla svých kamarádů - nemají už na sobě žádnou kůži, je to strašné. No a jsem na řadě. Na hlavu mi dali jakési klapky. ÁÁÁ.. co je to za bolest... Krev se mi hrne do plic a svalů, třesu se. Cítím, jak mi přeřezávají šlachy na nohách a jak mě věší. Je to šílená bolest. Podřízli mi hrdlo a krev se valí z mého těla. Konečně přichází smrt, konec.. Potom mě stáhli z kůže, vybrali výkaly a míchu a odřezali krevní podlitiny. Mohli mne též omráčit palicí (mám tvrdou lebku, takže to často nepůsobí), nebo mi střelit do mozku náboj či mne nechat 30 vteřin v ovzduší, kde je nedýchatelný vzduch. Nebo mi mohli sklonit hlavu, vrazit nůž nebo klín přesně mezi lebku a první obratel. Zasáhlo by to míchu a já bych spadnul jako podťatý - ale byl bych při plném vědomí. Umírám po těžkém životě. Umírám jako tvoje potravina, vládče tvorstva.
Tohle na mě hodně zapůsobilo až mi z toho tečou slzy ..... Co pak lidé mohou být tak zlí ?

Vánoce jsou tady!!!!

2. prosince 2007 v 17:38 | La Rosse
Tak dneska je 1. adventní neděle. Jak se těšíte na Vánoce? My s Mona Lisou moc. Já zimu a Vánoce úplně miluju! Ale trochu mě děsí to, že ještě nemám ani jeden dárek. No musim něco vymyslet. Takže vám přeju krásné, pohodové, klidné a nekomerční Vánoce a bohatého Ježíška :)! Vaše La Rosse!

Carman

1. prosince 2007 v 9:53 | La Rosse |  Irsko a Velká Británie
Postava z keltské mytologie, čarodějka, podle níž je nazváno slavnostní shromáždění, které se konalo jednou za tři roky v srpnu v irské provincii Leinster a trvalo sedm dní. Účastbily se ho všechny kmeny (nebo klany) provincie a předsedal mu leinsterský král. Války, sváry, vymáhání dluhů i řešení manželských rozepří byly v této době přísně zakázány. V průběhu svátku se konaly závody vozatajů a koňské dostihy, trhy, uzavíraly se právní akty a přijímaly zákony. Jeho součástí byla i vystoupení recitátorů, hudebníků a kejklířů všeho druhu.
Carman (čarodějka) přišla se třemi syny Dianem (,,násilným"), Dothurem (,,zlým") a Dubhem (,,ponurým") do Irska ze zámoří, údajně z řeckých Atén) v době, kdy zde žili Tuatha Dé Dannan. Nebyli vítanými návštěvníky, neboť kde se objevili, vše ničili kouzly a magií. Způsobili neplodnost země prostřednictvím pohrom, jimiž bylo sucho, mráz, nemoci a mor. Tuatha Dé Dannanům se je nakonec podařilo pomocí všech spojených magických a čarodějných sil porazit a zahnat je zpět do moře. Aby měli záruku, že se vetřelci nikdy nevrátí, ponechali si rukojmí, jejich matku Carman. Ta nakonec zemřela žalem (podle jedné verze násilnou smrtí). Ještě před svou smrtí nařídila Tuatha Deé Dannanům, aby na její počest konali slavnost, která pak vstoupila do dějin jako carman. Kdo se carmanu odmítl zúčastnit, měl být potrestán. Kdo se carmanu naopak zúčastnil, mohl počítat s příznivou a bohatou úrodou a dobrou zákonnou vládou králů.